Červenec 2011

Krása není jen dar

17. července 2011 v 11:29 | Gissel |  Příběhy
Už je dlouho po pohřbu a já jsem se rozhodla, že jsi udělám čas a něco málo sem napíši.

Internetové seznamky jsou často dost nebezpečné, z důvodu, že mnohokrát nevíte kdo sedí na opačné straně. Lidé toho využívají, aby mohli zneužít svou oběť. Za tu spoustu let jsem si už našla způsob jak tyto lidi poznat co nejrychleji a neztrácet s nimi můj drahocenný čas. Ale jednou se mi stalo, že ani moje zkušenosti, opatrnost a chytrost mi nepomohli.

Jako obvykle jsem se seznámila s milým a (podle fotografie) pohledným mladým mužem. Dlouho jsme si spolu psali a já jsem mu začala pomalu důvěřovat. Po dvou měcísich jsme si dali naši první schůzku u jedné z dominant Evropy. Jako poznávací znak jsme oba měli mít červené tričko.
Půl hodinu pře schůzkou jsem již stála u Eiffelovy věže v přiléhavém červeném topu a rozhlížela se na všechny strany. Viděla jsem spoustu mužů v červeném tričku, ale žádný se nepodobal mému princi. Někdo se ke mě pomalu připlížil a zakryl mi oči rukami. Trochu jsem se lekla, ale věděla jsem kdo to bude. Pomalu jsem se otočila,a on tam stál jen o patnáct let starší a čtyřicet kilo těžší. Ale řekla jsem si, že jednu schůzku vydřím a potom se z toho nějak vymluvím. Zašli jsme do kavárny, objednali si a začali si povídat. Byl stejně zábavný, byl stejný, ale přesto jiný. Asi po hodině si ke mě přisedl blíž,a začal mě osahávat. Nejdříve nohu, to jsem ucukla. Poté zajel níž, to jsem mu dala facku. Ale pořád jsem seděla jako zaražená a nemohla se hnout. Když jsem si uvědomila, že se mi sápe pod tričko začala jsem křičet. Celá kavárna se na nás otočila a museli si myslet, že jsem se zbláznila. Naštěstí zakročil jeden z číšníků a vyvedl mého prince z kavárny. Vrátil se ke mě a zeptal se jestli jsem v pořádku. Kývla jsem a snažila se zvednou, ale nohy mě neposlouchali. Zavrávorala jsem, ale ten číšník mě zachytil a řekl, že už končí, ať tady na něj počkám. Znovu jsem se posadila a čekala. Po chvilce znovu přišel a odvedl mě domů. Ani nevím, kde vzal adresu nebo kdo zaplatil.
Ale druhý den jsem věděla, že mu musím poděkovat. další den jsem znovu stála před kavárnou, vešla jsem, sedla jsem si a čekala. Přišel ke mě číšník a zeptal se co si dám. Pověděla jsem mu svůj příběh a zeptala se, který z nich to byl. Dal mi jeho adresu a odešel. Zvedla jsem se a zastavila taxi. předala mu lístek s adresou. U jeho domu jsem vystoupila, zaplatila a zazvonila. Když jsem mu dostatečně poděkovala. Pak mi řekl, jestli nechci někam zajít. Kývla jsem a věděla jsem, že jsem našla nového přítele.