Máš otázku ...

21. října 2012 v 15:05
Chtěli jste se mě někdy na něco zeptat, ale přišlo vám nevhodné psát to pod článek? Chtěli jste vědět kolik mi je. Jestli mám děti? Nebo třeba jestli jsem pro nebo proti trestu smrti? Stáčí kliknout v levém menu na "Máte na mě otázku? Ptejte se… " tam napište svou otázku (anonymně nebo i přímo) a už jen čekejte.
 

Jsem zpět ... a plna energie a nových lásek

1. prosince 2011 v 17:25 | Gisell |  Příběhy
Jsem zase tu. Už jsme mi střešně chyběli. Dala jsem se dohromady a jsem tu! Za tyto čtyři měsíce jsem zvládla zamilovat se, rozejít se, zamilovat se, rozejít se, zamilovat se, zamilovat se, rozejít se, vdát se - ano vdala jsem se konečně a jsem velice šťastna. Na potřetí to muselo vyjít a taky vyšlo. A jek jsem to udělala? To se dozvíte - nebojte. Jen jednu věc Vám řeknu - měla jsem dlouhé bíle svatební šaty s šesti metrovou vlečkou. (Ráda by jsem sem dala fotografie, ale v zájmu zachování soukromí nemohu :-()
Vaše
Giss

Konec dobrý, všechno dobré

4. srpna 2011 v 15:03 | Gissel |  Příběhy
Ano je to tak. Můj blog se dostal až na konec. Tedy spíč já jsem se dostala na konec. Mám sice ještě spoustu příběhů, ale kdykoliv začnu psát, tak se rozbrečím a už nemůžu pokračovat dál. Nedokážu mít s někým vztah, protože si příjdu, že ho podvádím. Když mě někdo balí, odvrátím oči nebo odejdu z místnosti. Nedokážu se bavit. Nic, prostě prázdnota, a možná ani ta tam neni.

Děkuji všem kdo si moje články přečetli. A kdyby jste se se mnou setkali v blázinci, dejte mi vědět, protože já tam, asi brzo skončím.

Zbohem
Vaše Giss.
 


Krása není jen dar

17. července 2011 v 11:29 | Gissel |  Příběhy
Už je dlouho po pohřbu a já jsem se rozhodla, že jsi udělám čas a něco málo sem napíši.

Internetové seznamky jsou často dost nebezpečné, z důvodu, že mnohokrát nevíte kdo sedí na opačné straně. Lidé toho využívají, aby mohli zneužít svou oběť. Za tu spoustu let jsem si už našla způsob jak tyto lidi poznat co nejrychleji a neztrácet s nimi můj drahocenný čas. Ale jednou se mi stalo, že ani moje zkušenosti, opatrnost a chytrost mi nepomohli.

Jako obvykle jsem se seznámila s milým a (podle fotografie) pohledným mladým mužem. Dlouho jsme si spolu psali a já jsem mu začala pomalu důvěřovat. Po dvou měcísich jsme si dali naši první schůzku u jedné z dominant Evropy. Jako poznávací znak jsme oba měli mít červené tričko.
Půl hodinu pře schůzkou jsem již stála u Eiffelovy věže v přiléhavém červeném topu a rozhlížela se na všechny strany. Viděla jsem spoustu mužů v červeném tričku, ale žádný se nepodobal mému princi. Někdo se ke mě pomalu připlížil a zakryl mi oči rukami. Trochu jsem se lekla, ale věděla jsem kdo to bude. Pomalu jsem se otočila,a on tam stál jen o patnáct let starší a čtyřicet kilo těžší. Ale řekla jsem si, že jednu schůzku vydřím a potom se z toho nějak vymluvím. Zašli jsme do kavárny, objednali si a začali si povídat. Byl stejně zábavný, byl stejný, ale přesto jiný. Asi po hodině si ke mě přisedl blíž,a začal mě osahávat. Nejdříve nohu, to jsem ucukla. Poté zajel níž, to jsem mu dala facku. Ale pořád jsem seděla jako zaražená a nemohla se hnout. Když jsem si uvědomila, že se mi sápe pod tričko začala jsem křičet. Celá kavárna se na nás otočila a museli si myslet, že jsem se zbláznila. Naštěstí zakročil jeden z číšníků a vyvedl mého prince z kavárny. Vrátil se ke mě a zeptal se jestli jsem v pořádku. Kývla jsem a snažila se zvednou, ale nohy mě neposlouchali. Zavrávorala jsem, ale ten číšník mě zachytil a řekl, že už končí, ať tady na něj počkám. Znovu jsem se posadila a čekala. Po chvilce znovu přišel a odvedl mě domů. Ani nevím, kde vzal adresu nebo kdo zaplatil.
Ale druhý den jsem věděla, že mu musím poděkovat. další den jsem znovu stála před kavárnou, vešla jsem, sedla jsem si a čekala. Přišel ke mě číšník a zeptal se co si dám. Pověděla jsem mu svůj příběh a zeptala se, který z nich to byl. Dal mi jeho adresu a odešel. Zvedla jsem se a zastavila taxi. předala mu lístek s adresou. U jeho domu jsem vystoupila, zaplatila a zazvonila. Když jsem mu dostatečně poděkovala. Pak mi řekl, jestli nechci někam zajít. Kývla jsem a věděla jsem, že jsem našla nového přítele.

Život není pohádka

2. června 2011 v 17:26 | Gissel |  Příběhy
Slíbila jsem Vám, že až se dám dohromady, tak sem napíši vysvětlení mé neaktivity. Sice se mi o tom nechce prát. Vím, že ukápne i pár slziček, ale jsem už dospělá, a toto se stalo už dávno. a tak se musím vzchopit.
Každý rok se k kamarádkami scházíme 1.února. Tentokrát, ale Eliška nepřišla sama. Přivedla si svého snoubence Patrika. Byl hezký, chytrý i zábavný. Sice jsem mrcha, ale jakmile jde o přítele jedné z mích kamarádek, tak od něj dávám ruce pryč.
Tentokrát to bylo jiné. On jediný z nás zůstával střízlivý, aby nás potom mohl odvést domů. Asi v šest hodin ráno, kdy bar zavíral nás začal nakládat do auta. A odvezl nás ke mě domů. Všechny nás uložil. Ale mě si nechal až na konec. Když se přikryl, sedl si na mou postel. ... . Večer jsme se všechny sešli na večeři. A on po mě neustále pokukoval. Já jsem nic nechápala. Protože jsem byla na mol, a bohužel jsem si nic nepamatovala.
Pak když jsem se třetí den koukla na kamery všechno jsem pochopila a zavolala mu a pozvala ho ke mě, aby jsem mu vysvětlila, že to co jsme udělali nebylo zrovna moc dobře. Chvíli jsem se mu to snažila vysvětlil, ale on jako vy nereagoval. Začal mě líbat. ... .
Po týdnu se začali scházel čistěji a náš vztah jsme tajili. Ale v den kdy moje kamarádka Eliška stála před oltářem jí řekl ne. Ještě měsíc jsme náš vztah tajili a potom jsme z něj udělali oficiální.
Po nějakém čase co jsme spolu bydleli (on žil u nás). Rodiče ho milovali a schvalovali mi ho. Mě požádal o ruku. Já jsem tentokrát řekla ano. A tím dnem začali naše přípravy na svatbu. Měli jme již vše připravené.
Když 17.května 2011 mi pozdě večer Patrik volal, že se vrací z obchodní cesty. Byla jsem nadšená. Ještě chvíli jsme si povídali. A pak jsme jen slyšela ránu a ticho. Volala jsem nikdo se neozýval. Zavěsila jsme znovu a znovu jsme zkoušela volat. Nikdo to nebral. Zkoušela jsem to, asi milionkrát. Ale až po 1 000 001 mi to někdo zvedl. Bylo to policista, který přijel k místu nehody, kde zemřel můj snoubenec při nárazu s jiným vozidlem.

Praha, Paříž, Řím, Moskva, Atheny, Madrid, NY

13. května 2011 v 17:55 | Gissel |  Příběhy
Nejprve se Vám chci omluvit, že jsem tu ZASE nebyla. Ale měli jsme rodinné problémy. Snad už zase začnu psát častěji. Pokusím se.

Téma týdne Moje město. Já jich mám spoustu. Praha. Paříž. Řím. Moskva. Atheny. Madrid. NY. Londýn. Peking. Berlín. Všechny mají sou historii a všechny miluji. Miluji jejich argitekturu, historii, odchody, polohu, obyvatele. Všechna mě lákají svým vlastním kouzlem.

Nevěra

2. května 2011 v 17:10 | Gissel |  Příběhy
Nejprve se Vám chci omluvit, že jsem se tak blouho neozvala. Ale měla jsem proto své důvody.

Téma týdne nevěra se mi velice líbí. Já osobně nevěru nesnášim. Ale já sama podvádím a to často. Od partnerů, ale čekám věrnost a toleranci (tu jsem nenalezna (zatím) nikde). Každý můj milostný románek skončil, díky mé nevěře (nebo strachu z nevěry), ale zase nový románek začínal. Něco končí a něco jiného zase začíná. Trochu si připadám jako andělská dívka :-).


Reakce na můj blog

22. dubna 2011 v 18:06 | Gissel

Mohla by jsme Vás prosím poprosit o komentář s vašimy dojmy z mého blogu.
Nemusíte zde psát dlouhé komentáře. Budu ráda za jakoukoliv pochvalu, připomínku
i napomentutí. Najděte si prosím trochu času napište mi Váš názor.

Předem Vám děkuji
Gissel Rossi

Saunové přepadení

22. dubna 2011 v 17:26 | Gissel |  Příběhy
Máma neustále cestovala. Táta byl s ní nebo s jednou ze svých milenek, A zůstávala doma "sama". (Já a dalších dvacet služek). Protože máma chtěla, aby jsem uměla spoustu jazyků. Dostala jsem soukromé učitele. Na italštinu, na angličtinu, na češtinu, na francoužštinu, na němčinu a na ruštinu. Všichni to byli rodilí mluvčí, takže každý začátek pro mě byl dost těžký. Ale dnes plynně hovořím všemi šesti jazyky.

Poslední jazyk, který jsem se učila byla němčina. Mě bylo 16. A blížily se prázdniny a já byla sama. Ale to se mělo brzy změnit. Když Robert vstoupil do dveří věděla, že je to můj typ. Máma ho se mnou seznámila. mluvila německy, tak jsem ji moc nerozuměla, ale několik vět jsem si zapamatovala ("Sie ist klein Geschöpfe, so watch out für sie." (Je to malá potvora, tak si na ní dejte pozor.)) a později si jí přeložila pomocí slovníku :-). Máma mi při "vyučování" neustále pomáhala, ale po týdnu musela odjet do Japonska. Tak jsem s Robertem zůstal úplně sama. Učení s ním mě bavilo, vlastně jeho učící metody byly dost zábavné. Já jsem si žila svůj obvyklí život a on mě učil pomocí věcí okolo mě. Plavala jsem v bazénu (Rob se mnou) a ukázal na bazén a řekl "Das ist Schwimmbecken." (To je bazén). Po měsíci jsem uměla docela dobře německy. A mluvila jsem sice jen v jednoduchých větách, ale stále německy. Při jedné z jeho "lekcí" z něho vypadlo "Ich bin in dich verliebt. Ich hatte dir zu sagen." (Jsem do tebe zamilovaný. Už jsem ti to musel říct.). Já jsem stála jako zmražená. Ale věděla jsem, že prázdniny nechci prožít sama a tak jsem odpověděla "Ja?" (Ano?). On "Ja". To už jsem nevydržela a vrhla se na něj. Zrovna jsme byli v sauně :-). ... . Náš vztah trval čtyři měsíce, kdy jsem se perfektně naučila německy. Před mojí mámou jsme to tajili, protože kdyby zjistila, že německy umím nebo by zjistila, že máme mezi sebou poměr propustila by ho. Tak to bylo napsané ve smlouvě, po dobu kdy mě bude vyučovat bude bydlet v našem domě, ale jakmile se naučím daný jazyk bude propuštěn. a tak se taky stalo, ale zjistila to až po Vánocích.

V pět u mě

22. dubna 2011 v 0:48 | Gissel |  Příběhy
Máma odjela na několik dní do USA. A já jsem zůstala sama doma se sloužícími. Už jsem na to byla zvyklá. Máma si létá po světě, táta je s přítelkyní ve Franci a já jsem doma sama. Nikdy mi to nevadilo. Když jsem se nudila uspořádala jsem párty, seznamovala jsem se na seznamkách nebo šla do klubu. Tentokrát jsem se rozhodla jinak. Celý týden zůstanu doma a odpočinu si. Budu žít bez seznamek. Bez flirtování. Bez ... .

Můj relaxační týden se chýlil ke konci. Ráno jsem se probudila. Vešla jsem do koupelny. Osprchovala se. A šla se opalovat k bazénu. Zrovna se bazén čistil. Ne, že by se čistil sám, čistil ho Alex. Krásný, opálený 19-náctiletý kluk. Mě tehdy bylo 17. Co jiného mě mohlo napadnou, než ho sbalit. Zacinkala jsem zvonečkem a přišla Marika, moje služebná a chůva. Přinesla mi sklenici studené vody s ledem a brčkem. Jak byla zvyklá. Alex se na mě podíval a já zamrkala dlouhými řasami. On se na mě usmál a trochu se začervenal. V tu chvíli jsem věděla, že ho mám v hrsti. Zvedla jsem se z lehátka. A pomalu se blížila k bazénu. Věděla jsem, že jsou v něm chemikálie (hodně silné). Ale potřebovala jsem, aby se ke mě přiblížil. Připravila jsem se, jako že budu skákat šipku. Připravila jsem se na odraz. A slyšela jsem "STOP.". V "poslední" chvíli mě chytil za pas a povalil na zem. Připadala jsem si jako v akčním filmu. Já ležela na zádech on na mě. Měla jsem ho přesně tam, kde jsem ho chtěla mít. Políbila jsem ho. On ze mě slez a já jen tichým hlasem řekla "V pět u mě v pokoji". A odešla jsem. Přesně v 17:00 zaklepal na dveře mého pokoje, do kterého jsem přivést romantickou večeři. Večeře jsme se ani nedotkli a vrhli jsme se na sebe. ... . K ránu mě probudil křik mé matky. Vrátila se z USA o několik dní dříve. A teď stála mezi mými dveřmi a koukala se na mě a Alexe, jak ležíme vedle sebe v posteli. Samozřejmě jí došlo co se tady dělo. A ještě ten den Alexe vyhodila.

Kam dál